AZ Reprodukce Barev

Postupy aplikace profilů – CMS workflow

Zobrazení dokumentu na monitoru

Při každém zobrazení datového souboru v aplikaci s implementovanou správou barev dochází k automatické konverzi ze zdrojového profilu do aktuálního profilu monitoru. V tomto případě se jedná pouze o softwarovou modifikaci signálů zasílaných do zobrazovacího systému; souřadnice barevných vzorků zůstávají zachovány. Vzhledem k tomu, že proces probíhá automaticky a uživatel nemá možnost jej ovlivnit je tak z celého workflow vyčleněn a nebudeme se jím tedy dále zabývat. Kdyby k úpravě řídících signálů nedocházelo, nebyly by barvy zobrazeny korektně. Jedinou výjimkou, kdy k žádné změně nedojde, je pokud je zdrojový profil shodný s profilem monitoru. Toho se využívá při hodnocení kvality kalibrace monitoru.

Konverze barev mezi zařízeními

Podíváme-li se konverze mezi prostory vstupních a výstupních zařízení mohlo by se na první pohled zdát, že nejoptimálnějším řešením je ponechat soubor v jeho zdrojovém prostoru (například RGB jedná-li se digitální fotografii) a teprve těsně před vlastní reprodukcí jej převést do cílového profilu – obr. 33.

Obr. 33: Idealizované workflow správy barev (neuvažuje se editace obrázků)

Tento postup má však určité nedostatky. Vzhledem k tomu, že gamut vstupních zařízení je téměř vždy větší než gamut výstupního zařízení vždy musí dojít k transformaci gamutu, jejíž výsledky budou do určité míry záviset na motivu obrázku. V extrémních případech jako je fotografie černého objektu na černém pozadí nebo naopak bílého předmětu na bílém je nutné k zajištění uspokojivé reprodukce obou motivů před vlastním převodem souboru z jednoho prostoru do druhého provést editaci. A právě zde je problém. Prostory vstupních zařízení nejsou příliš vhodné pro editaci obrázků protože:

  • Nejsou homogenní z hlediska vnímaných rozdílů mezi barvami (percentuálně uniformní)
    Stejná číselná změna barvových souřadnic vyvolá různou změnu barevného počitku v závislosti na poloze barvy v barvovém prostoru – viz obr. 34.
  • Nejsou vyvážené na šedou
    Kombinací signálů R = G = B nezískáme neutrální šedou.

Obr. 34: Ilustrace problémů prostorů vstupních zařízení

V předchozí části jsme si vysvětlili, proč v některých případech nestačí obrázky pouze převést ze zdrojového do cílového prostoru, ale je nutné je editovat. Zároveň jsme uvedli důvody, proč pro provádění úprav nejsou vhodné prostory vstupních zařízení. Jak tedy správně postupovat? Obrázek se z profilu vstupního zařízení převede do některého z prostorů, který nemá výše uvedené nedostatky, a teprve v něm se provedou potřebné korekce. Využívají se zejména některé z prostorů RGB a CIELab (podle toho poté rozlišujeme tzv. RGB a LAB workflow):

Standardní RGB prostory

Jedná se o RGB prostory, které byly virtuálně vytvořené jako určité průmyslové standardy. Jsou charakterizované matematickou transformaci k prostoru XYZ nebo Lab, která umožňuje ke známým RGB souřadnicím stanovit odpovídající hodnoty Lab. Mezi standardní prostory patří například sRGB, ProPhoto, Adobe RGB… Pro účely editace obrazových předloh má však sRGB příliš malý gamut, ProPhoto naopak zbytečně velký, proto se v praxi nejčastěji používají prostor Adobe RGB a jeho modifikace.

Prostor CIE LAB

Jinou z možností je editace dokumentu v prostoru CIE LAB. Tento postup je v Evropě běžný, ve spojených Státech je oblíben podstatně méně. Prostor Lab totiž pro účely editace obrazu není příliš intuitivní, a tak Lab workflow většinou vyžaduje použití dalšího programového vybavení jako například Heidelberg NewColor. Druhým problémem je potom nízká efektivita kódování barev. Vzhledem k tomu, že gamut Lab prostoru je podstatně větší než jakéhokoliv výstupního zařízení jsou při popisu obrázku v prostoru Lab kódovány i barvy, které nelze fyzicky reprodukovat. To má za následek, že počet bitů, který při 8bitové hloubce barev připadá na popis reprodukovatelných barev, není dostačující.

Obr. 35: Znázornění typického workflow správy barev

Vytváření náhledů (simulací)

Náhled je užitečným nástrojem, který umožňuje posoudit správnost zpracování tiskové zakázky v různých stádiích výroby, zejména se však užívá ke kontrole barevného podání. Grafikům, kteří často pracují pouze s RGB daty, umožňuje získat představu o barevném provedení jejich návrhu po převodu do CMYKu a identifikovat případný nevhodný výběr RGB barev.

Z hlediska správy barev příprava nátisku spočívá v převedení dokumentu z prostoru výstupního zařízení (například CMYK tiskového stroje) do prostoru náhledového zařízení (RGB monitoru, CMYK náhledové tiskárny) s použitím absolutního kolorimetrického způsobu vykreslení. Proces je znázorněn na obrázku 38.

Obr. 36: Postup zpracování tiskové zakázky od stádia editace obrazových předloh po přípravu tiskových podkladů a nátisku. Stupně výrobního procesu jsou vyznačeny oranžově, barvové prostory a konverze mezi nimi černě.

Poznámka: Řada aplikací s implementovanou správou barev umožňuje na základě matematických výpočtů provést virtuální simulaci a nátisk tak vytvořit ještě před vlastní konverzí do barevného prostoru výstupního zařízení.